Světlo přišlo mezi nás,
duch vánoc má úsměv na rtu.
Dobro, nejkrásnější z krás,
srdcovou obrací kartu.
Nech růst světlo dobra v sobě,
nejen v předvánoční době.

Podzim je v plném proudu a mi si užíváme krásy lesa. Začátkem října jsme si společně prožili naši tradiční Michalskou slavnost. Kde jsme získali odvahu na následné přespávání ve školce. Říjen jsme zakončili společným dlabáním dýní.
Také jsme oslavili svátek stromů a naším hlavním oslavencem se stal dub, který k naší dětské skupině prostě patří.

Srpen je za námi a září před námi a v srpnu to bylo v naší Dětské skupině Školka v lese asi takto. Žili jsme v divočině. Potravu jsme si obstarávali pouze lovem a sběrem. Kdo nevěří dobře dělá. Hráli jsme si na indiány, a to je fakt, ještě teď máme peří všude. Stali jsme se prospektory, drahé kameny se jen sypou, když víte, kde kopat. Stanovali jsme, máme stan, jakej hned tak někdo nemá, červenej. Sportovali jsme ó jé, to byl fičák. A co ryb jsme nachytali, no prostě samá sranda žádný náboženství. Ale teď už jsme zase tady ve školce. Léto nám mává na rozloučenou, podzim na uvítanou a práce ta je s námi pevně a stále.

Na konci června jsme se rozloučili se školkovým rokem a nyní už si užíváme prázdninový režim. Zatím jsme se stihli podívat do říše pohádek, co se děje za oponou a prozkoumali přírodu pod lupou.

Po jaru se léto stalo,
moudří se nám počasí.
Jak teplých dnů přibývalo,
oblékáme kraťasy.
Chytali jsme v řece ryby,
lesem toulali se víc.
Protože se nám to líbí,
Poznáváme rub i líc.