Novým kamarádům jsme ukázali, jak vypadá náš den, společně jsme zkoumali přírodu kolem nás, zkusili jsme si vyřezávat lodičky, chytat ryby, zapojili jsme všechny naše smysly při práci se sensory tablem a naučili jsme se spoustu nových slov. Celý týden jsme zakončili společným piknikem plným českých a ukrajinských dobrot. Jsme rádi za příležitost poznat nové kamarády a jejich kulturu a těšíme se na další setkání.
Například jsme se vydali do divočiny, mezi piráty na tajuplný ostrov nebo se z nás stali indiáni. Poslední prázdninový týden jsme dali naše zázemí pořádně do pořádku, uffff. A už se na vás těšíme v novém školkovém roce.
Během celého roku jsme toho zažili opravdu hodně. Například jsme prošli auditem projektu Světové školy, naučili se bruslit nebo jsme po dvou letech mohli opět navštívit babičky a dědečky z domova důchodců a mnoho dalšího. A co nás čeká v létě? Během letního provozu na děti čeká spousta dobrodružství. V jednotlivých týdne se vydají například na průzkum divočiny, promění se v indiánský kmen nebo se vypraví na tajuplný ostrov.
Společně jsme si na různých stanovištích ukázali, co všechno jsme se o stromech naučili a proč jsou pro nás tak důležité. Na závěr jsme se vydali do našeho lesa, kde jsme rozmístili tři ptačí budky, jednu za každou z dětských skupin a školku. A protože už víme, že bez stromů bychom nemohli existovat, rozhodli jsme se s dětmi zakoupit sazenice stromů, přes Skutečný dárek od organizace Člověk v tísni. Podařilo se nám vybrat skvělých 2 100 Kč, za které jsme koupili 7 sazenic stromů. V projektu Světové školy budeme pokračovat i v příštím roce, tentokrát už ale s novým tématem.
Spojili jsme se s kolínskými skauty, kteří měli z našeho nálezu velkou radost a pustili se do pátrání po jeho původu. Tento týden za námi zavítal pan Jan Hora, aby nám původ pokladu objasnil. Ve skutečnosti se jedná o kombinaci dvou pokladů. V září roku 1970, 7. skautský oddíl Havranů na jedné ze svých výprav zakopal v lese poklad. O nějaký čas později, jel jiný oddíl na výpravu na kolech, poklad vykopal, připsal svoje přezdívky a znovu zakopal na stejné místo. A o padesát let později se ho jedno lednové dopoledne podařilo vykopat nám. A co s pokladem dál? Rozhodli jsme se v něm pokračovat. Připsali jsme svoje jména, všechno zabalili dohromady a poklad opět v lese zakopali, aby ho mohl někdy v budoucnu objevit někdo další.